Pavel Jakovlevič Zalcman (1912–1985) byl ruský (sovětský) výtvarník, spisovatel a pedagog, jehož život i tvorba byly výrazně poznamenány dramatickými dějinami 20. století. Narodil se v Kišiněvě, vyrůstal v prostředí silně ovlivněném literaturou a uměním a již od mládí se formoval jako výrazná a originální osobnost. V Leningradě se stal žákem avantgardního malíře Pavla Filonova, jehož analytická škola zásadně ovlivnila jeho estetické myšlení. Vedle výtvarné tvorby se Zalcman věnoval také filmu (pracoval jako scénograf) a literatuře, kterou však psal převážně „do šuplíku“. 
Jeho osud byl poznamenán válkou, blokádou Leningradu i následnou evakuací do Alma-Aty, kde strávil většinu svého života. V sovětských podmínkách nemohl svobodně publikovat a jeho literární tvorba zůstávala dlouho neznámá. Přesto vzniklo rozsáhlé dílo, které v sobě spojuje prvky grotesky, absurdity i existenciální zkušenosti a navazuje mimo jiné na tradici ruské avantgardy (např. OBERIU). Zalcmanův jazyk je imaginativní a často vychází z konkrétních, prožitých situací, které transformuje do svébytných příběhů. 
Právě tato originalita a dosud relativně malé zastoupení Zalcmanovy tvorby v českém prostředí jsou důvodem, proč by si jeho texty zasloužily větší pozornost. Nabízejí totiž nejen svědectví o jedné dramatické epoše, ale i osobitý umělecký pohled, který překračuje dobové i žánrové hranice. 
K překladu jsem si vybrala povídku Galoše, která vznikla na základě skutečné historky z autorova okolí. Tu Zalcmanovi vyprávěla jeho známá, lékařka Naděžda Rašba: jeden z jejích známých byl potrestán za zdánlivě banální čin – zabalil staré galoše do novin s portrétem „vůdce všech dob a národů“. Tato absurdní situace, typická pro atmosféru stalinské éry, se v Zalcmanově podání proměňuje v groteskní a zároveň mrazivý příběh. 
Povídka dobře ilustruje autorovu schopnost zachytit realitu prostřednictvím černého humoru a absurdity, blízké například poetice ruské avantgardy či tvorbě Michaila Zoščenka. Zaujala mě právě tímto napětím mezi zdánlivou banalitou situace a jejími tragickými důsledky, stejně jako způsobem, jakým Zalcman dokáže konkrétní zkušenost proměnit v obecnější výpověď o strachu, moci a lidské zranitelnosti.